Statistiky...

Jsem ateista nebo spíše agnostik, pokud rozdíl spočívá v tom, že ateista je člověk věřící, že bůh či bohové neexistují, zatímco agnostik pouze neví, zda ano nebo ne. Nejsem přesvědčen o tom, že by kterékoliv náboženství, vyjádřené nějakým příběhem, popisovalo skutečný stav absolutna a o co v něm jde.

Na druhou stranu mě vždycky dokáže rozesmát, když vidím, jak zejména bojovní ateisté šermují se statistikami. Samozřejmě se statistikami, které mají vypovídat v jejich prospěch.

To je přece naprostý nesmysl. Jestli bůh/bohové existují, nepomůže ateistům žádná statistika. Je to úplně jiná rovina, jiná skutečnost. To, že mezi ateisty je více inteligentních lidí, nemá na existenci boha žádný vliv. Pokud je, je jedno, koho je víc nebo méně. Takové kvantifikační uvažování jen odhaluje svoji omezenost.

Gándhí a já

Bohuslav Binka publikoval na Britských listech poučný článek o Móhandásovi Karamčandovi Gándhím. Tento text hodně inspiruje, protože nahlíží na Mahátmu v celkových souvislostech, nejen prizmatem jeho politiky v znesvářené Indii. Gándhí měl své názory na různé věci, a některé by se nám dnes asi moc nelíbily.

Ale celý tento problém je součástí obecnější otázky: nakolik se řídit těmito duchovními vůdci. Právě Gándhího příklad ukazuje, že člověk by měl především hledat pravdu a dobro sám v sobě, a nespoléhat se na nějaké zázračné venkovní spasitele. Nikdo ze sebe nemůže sejmout břímě, lépe povinnost vlastního uvažování, cítění a rozhodování.