Člověk má za cíl svého života především směřování k dokonalosti. Dokonalost je hlavní a jediný poklad, k němuž má upínat své úsilí. Je to dokonalost ducha. Je to úsilí o zlepšování sebe sama. Všechno, co je v čase, pomine, všechny požitky, zážitky, pocity. Ale dokonalost je mimo čas a nepomíjí. Proto je pravým pokladem, hodným k dosažení.
Usilování o dokonalost chápu jako pozornou snahu, bez vášní, zaslepenosti, bez pýchy a bez pokory. Kdo pozná, ten pochopí.
V nedokonalém vesmíru, který naplňuje vědomí, je usilování o dokonalost směřováním naprosto jinam. Je to cesta ke svobodě. Proto je tak nebezpečná. Málokdo chápe, že vesmír se postaví usilujícímu do cesty a bude ho chtít zničit nebo aspoň zadržet a poškodit. Proto si nechci plést úsilí po dokonalosti s marnou snahou zdokonalovat tento vesmír a jeho působení.
