Dnešní umění moc rád nemám. Za prvé, je dost subjektivní a fragmentární. Umělec chce světu sdělit něco ze sebe. A zapomíná na to, že mu nemusí nikdo rozumět. Velká univerzální témata se už dnes nějak nenosí.
Druhou výčitkou je zaměřenost dnešních umělců na patologické jevy. Když se dívám například na antické umění, na Řecko, nebo i na renesanci, tak převažují díla oslavující ty nejlepší lidské vlastnosti, fyzické i duševní. Taková díla jsou jako dobré vzory, hodné k následování. Povznášejí, posilují, léčí.
Zato dnešní umění jako by upadlo do nějakého temného království, do říše hrůz, z níž na nás chrlí nezdravé proudy hnusu, nemocí, zla. Jak se má konzument povznést z takového umění? Proto dnešní umění není nic pro mě.
