Souhrn amerického článku na Britských listech přináší velmi zajímavý popis "morálního" chování zvířat. Nadpis souhrnu se ptá, zda zvířata mají morálku.
To je pozoruhodná otázka. Z popsaného usuzuji, že mají své způsoby chování, které se osvědčily v historii jejich živočišného druhu. Díky těmto způsobům chování se například nepozabíjejí ve hře, trestají podvádění atd.
Přesto si myslím, že člověk a jeho morálka stojí mimo tuto oblast pouhého životu prospěšného chování. Lidská morálka přesahuje přírodu, hledá absolutno, zabývá se pojmy dobra a zla.
Tím nechci pomlouvat zvířata, vím, že u nich jsou mnohé zárodky toho, co pak nacházíme v rozvinuté podobě u nás, například umění u opic, také hájení férovosti. To, co v nás je naplno probuzené, jako by v nich spalo nebo snilo.
Jenomže zvířata jsou zaměřena pouze na oblast fyzična, nehledají absolutní pravdu, nezkoumají své místo ve vesmíru, nepřekračují své horizonty, nepřesahují přírodu. Mluvit o jejich chování v pojmech dobra a zla by mi přišlo nepatřičné.
Tam, kde je to možné, máme však povinnost nečinit zvířatům zlo a pomáhat jim naším věděním. Říkám to přes to, že nevím, jaký je jejich absolutní status (zakleté duše?, stroje?). Jsou však součástí naší morálky, ať chceme nebo ne.
