Žít duchovní život neznamená žít jako mnich nebo asketa. Neznamená to trýznit své tělo, uzavřít se do horské jeskyně nebo do kláštera daleko od civilizace. Duchovno se projevuje ve volbách jako kompas, který ukazuje jednu z voleb jako správnou. V jeskyni nebo v klášteře je takových voleb minimum nebo žádné. Proto tam nelze žít naplno duchovně.
Žít duchovně neznamená ani neustále si prolévat mozek opakováním nějakých zaručeně "svatých" průpovídek. Duchovní život vzkvétá pouze uvnitř, v poznání propastné odlišnosti své lidskosti od ostatní přírody, od vesmíru. Duchovní síla je především motorem správného morálního jednání. Tam kde člověk ve svém etickém rozhodování a jednání překonává a poráží zvíře, tam duch vítězí nad cizími silami, které nejsou jeho, které k němu nepatří - a právě tam je duchovno.
Takový život lze vést uprostřed velkoměsta, obklopen nejbližšími lidmi. Vyžaduje velké úsilí, zejména proto, že jeho cílem je vést dobrý život. Ale směřování k Dobru se neobejde bez poznání příčin a následků - a to není v tomto vesmíru snadné, ba právě naopak je to mnohdy vysoce obtížné. Není to cesta samých vítězství a úspěchů, ne každý den svítí slunce štěstí. Nechci zapomenout, že tento vesmír je válečným polem. Ale právě proto znamená překonání, porážka zvířete nalezení vlastní lidské podstaty, nalezení skutečného, nepomíjejícího pokladu.
