Vždycky mě zaráží, kolik filmů se točí o lásce, ať už o jejím vítězství nebo, méně často, prohře. Láska jako by byla tím nejdůležitějším v životě.
Láska je značně přeceňována, a je jedno, zda záměrně nebo nevědomky. Láska mezi partnery nebo láska rodičů a dětí je objektivně důležitý druh mezilidského vztahu, protože udržuje lidský druh "na světě". Subjektivně se jedná o silný, omamný prožitek a stav, který většinou pozitivně, optimisticky naladí naše vědomí. Chemii zamilovanosti a lásky se lze jen velmi těžko bránit, láska obvykle omezuje naši svobodu volby.
Jenomže láska není nejvyšší hodnota. Nejvyšší hodnotou Člověka je Dobro a nejdůležitější činností je rozhodování mezi správnou a nesprávnou cestou. Proto jedině láska, která přináší dobro, má svou důležitost a význam. Zlá láska ji nemá. Proč nás tedy zaplavují příběhy lásky a vyhýbají se Dobru?
